TEXTY
| TEČE VODA Z JAVORA | POD STŘÍLECKÝM HRADEM | COŽE JE TO |
| CTIBORŮV DUB | ZA NAŠIM HUMNEM | NĚCO O VÍNĚ |
| JEDENÁCT PANEN | ŘEKNI NÁM | KOMENSKÝ DVŮR |
| CESTY DOMŮ | OJ LÁSKO | VZKAZ |
TEČE VODA Z JAVORA
Milan Maštalíř
Teče voda z javora
teče okolo dvora
všecky lávky pobrala
enem jednu enem jednu nechala
Po keré Pavélek chodil
Marienku za ruku vodil
utrhél jabĺčko z jabloně
pustil ho dole pustil ho dole po vodě
Byla láska a není
zapadala do kamení
do kamení do drobného
ej do srdca srdca falešného
Teč voděnko z javora
teč okolo dvora
zeber lávku poslední
Pavelénka ej Pavélenka už není
POD STŘÍLECKÝM HRADEM
František Machara
Pod stříleckým hradem
na pasece kámen
na něm je napsáno
že je s hradem ámen
Ach lesy dubové
co jen s námi bude
až my tu nebudem
jenom kámen zbude
Pod stříleckým hradem
bývávala sláva
teď tam leží kámen
všude kolem tráva
COŽE JE TO
Milan Maštalíř
Cože je to za prekrásne ptáča,
čo po susedovom dvore kráča,
škoda ho,
že si svoje nožky,
že si svoje nožky
maže máča?
A keď by to ptáča bolo moje,
kúpil bych mu na šatečky dvoje
jedny ne,
a na druhé iným k vôli,
aby nás lúdé nesúdili,
že sa rádi máme.
Cože, je to za prekrásne ptáča,
bože daj, ať po mojom dvore kráča,
každý den
až do veku skonání,
naše verné milování
všetkým ukážem
CTIBORŮV DUB
František Machara
V horách hříběcích stojí šesté století
ten dub starý vypálený kvůli sovám ať vyletí
Ctiborův dub vzpomínka na dětství
stojí tam dál napůl spálený
Ctiborův dub torzo a svědectví
jen lidí se bál čas je vzdálený
Tenkrát kluků pár chtělo sovy vyhnat ven
dutý kmen je ukrýval tak to vzali plamenem
Ctiborův dub vzpomínka na dětství
stojí tam dál napůl spálený
Ctiborův dub torzo a svědectví
jen lidí se bál čas je vzdálený
Půjdeš kolem poctu vzdej starému stromu pod hradem
poslední větev co k nebi ční dnes už také nezná zem
Ctiborův dub vzpomínka na dětství
stojí tam dál napůl spálený
Ctiborův dub torzo a svědectví
jen lidí se bál čas je vzdálený
ZA NAŠIM HUMNEM
Milan Maštalíř
Za naším huménkem lůka široká tráva vysoká až po kolena
po ní sa prochází panna rozená pěkná červená jako malena
hej hej
Pověz mně mamulko, pověz prvý raz komu ma chováš a kemu mňa dáš
Chovám ťa dceruško chovám mladému chovám mladému dám ťa starému
Není mně mamulko není mně k vůli všecko mňa bolí a všecko mňa bolí
Poviez mně mamulko poviez ešče raz kemu mňa chováš a kému mňa dáš
Chovám ťa dceruško chovám starému, chovám starému
dám ťa mladému
To je mně mamulko to je mně k vóli to je mně k vóli nič mňa nebolí
Za naším huménkem lůka široká tráva zelená je posečená
po ní sa procházá chytrá sůseda pěkna červená mladého muža má
Hej
NĚCO O VÍNĚ
František Machara
Stráně voní révou, slunce dává dlouhý stín
listí s barvou zlatou, z holých polí stoupá dým
sklízí vinař s pýchou z vinic zralý hrozen svůj
víno, to je zázrak, je to pramen můj i tvůj, bílé, červené
Víno, bílé i červené, to je vzácný nápoj od věků
bývá sladké i kyselé, s jakou zprávou se dává člověku
S vínem pravdu poznáš, ani zlé ti neskrývá
v kopcích prací tvrdou léty změní tvou tvář
zpíváš písně známé, smutné, veselé
sdílíš všechny rány i dobré s přítelem, žízeň zaháníš
Víno, bílé i červené, to je vzácný nápoj od věků
bývá sladké i kyselé, s jakou zprávou se dává člověku
JEDENÁCT PANEN
Milan Maštalíř
Jedenáct panen zaspalo, jenom jediná
sama jediná ne
to pro svého milého, jenom jediná
sama jediná ne
né ta nespala, na svého milého
milého čekala
Jak nemohla dospati, jenom jediná
sama jediná šla
šla muziku chystati, sama jediná
jenom jediná hej
muzikanti směle, zahrajte
hrajte vesele
Do zahrádky vkročila, jenom jediná
sama jediná šla
tam milého spatřila, sama jediná
jeho viděla on
on leží pod stromem
leží pod stromem probodený kordem
Jak ho ležať viděla, jenom jediná
sama jediná šla
jedenáct panen vzbudila, panny vstávejte
nám ustýlajte
širý hrob kopejte
podla milého mňa ležat dajte
Z milého kord vytáhla, sama jediná
jenom jediná hej
do svého srdca zabodla, jenom jediná
do hrobu padla
tak skončila sa láska
byla falešná, byla falešná
byla falešná, byla falešná
byla falešná, procházka
KRAJINA PO BITVĚ
František MacharaInstrumentální skladba
KOMENSKÝ DVŮR
Milan Maštalíř
Komenský dvorečku z kamenia stavjaný
stojíš tak kopečku, líčiú ťa panny
ta jedna maľuje, druhá podrovnává
kerá ti šohajku, kerá znamení dává
ta jedna maľuje, druhá podrovnává
kerá ti šohajku, kerá znamení dává
Dává mně znamení, pekná malérečka
líčka jak malena, jak atrament očka
bránia rodiče, bránia aj páni
že moja nesmíš byť, plané milování
bránia rodiče, bránia aj páni
že moja nesmíš byť, plané milování
Komenský, dvorečku z kamenia ze skaly
po mojem byť mosí keby ma vešali
a tebja dvorečku, nech aj bere voda
falešných galánek, nebyla by škoda
a tebja dvorečku, nech aj bere voda
falešných galánek, nebyla by škoda
Komenský, dvorečku, žádný ťa nechválí
je v tobě jak v pekle, enom že nepálí
nepálí, nepálí, ale pálit bude
až z teho dvorečka, šohajíček pude
nepálí, nepálí, ale pálit bude
až z teho dvorečka, šohajíček pude
CESTY DOMŮ
František Machara
Znám, cesty znám, když se vracím z dálky k nám
rozpálené sluncem nebo sněhem zaváté
mám, ráda mám všechny cesty klikaté
zavedou nás jednou, nikdo ani neví kam
Ta síla táhne k novým poznáním
ta dálka čeká na mně já to vím
pak se ráda domů navracím
Všechny cesty vedou k nám domů
do nejhezčího místa co znám
lemované alejí stromů
já cesty znám, ty vrátí mně zpátky sem k nám
Mám, touhy mám, křížem krážem celou zem
kam nohy vedou já bez váhání musím jít
Ta síla táhne k novým poznáním
ta dálka čeká na mně já to vím
pak se ráda domů navracím
Všechny cesty vedou k nám domů
do nejhezčího místa co znám
lemované alejí stromů
já cesty znám, ty vrátí mně zpátky sem k nám
OJ LÁSKO
Milan Maštalíř
Oj lásko nejsi stálá
oj lásko nejsi stálá
jak voda mezi břehama
jak voda mezi břehama
oj voda ta uplyne
oj voda ta uplyne
oj láska ta pomine
oj láska tá pomine
oj láska ta pomine
oj láska ta pomine
jak lístek v rozmarýně
jak lístek v rozmarýně
oj lístek ten uvadá
oj lístek ten uvadá
když tě milá nemá ráda
když tě milá nemá ráda
ŘEKNI NÁM
František Machara
Kam všechny cesty vedou, kam všechny vody tečou
kam letí všichni ti ptáci, a proč se z dálky k nám vrací
kde je ten cíl našich cest a po které nechám se vést
jakou cestou a kterým směrem já dát se mám?
ty pravdu víš, tak prosím, řekni ji nám
Ty všechno víš, ty všechno znáš, tak řekni nám
kterou dál jít, kterou dál plout a letět mám
Kam všechny cesty mizí, kam ztrácí se v dálkách cizích
kam naše myšlenky táhnou, kam představy nedosáhnou
kde je ten limit nás lidí a co všechno oči tvé vidí
jakou cestou a kterým směrem já dát se mám?
ty pravdu víš, tak prosím, řekni ji nám
Ty všechno víš, ty všechno znáš, tak řekni nám
kterou dál jít, kterou dál plout a letět mám
VZKAZ
Milan Maštalíř
Stál na hoře strom zelený
pod ním voják postřelený
leží smrt ho k sobě láká
nad ním černý havran kráká
Leží, zrak mu slzy rosí
a havrana takto prosí
let' v můj rodný kraj havrane
pověz mamce co se stane
Ať se máti k Bohu modlí
zkaž jí, že mně už nic nebolí
že zůstal jsem tu s druhy svými
dál budu bydlet v daleké zemi
V poli ať už nepracuje
ať stavení mi nebuduje
za zem ať už ani groše nedá
ať mi nevěstu už nehledá
Já mám země za tři lány
moje všecko na vše strany
nevěsta má závoj černý
jen jí musím zůstat navždy věrný
Stál na hoře strom zelený
pod ním voják zapoměný
s kamarády jenom s těmi
spát budou navždy v černé zemi




